Hlíva ústřičná

Hlíva ústřičná – první pokusy o domestikaci

V literatuře se uvádí, že již před staletími si lidé přinášeli hlívu, podobně jako jiné druhy hub osídlující dřevo, domů i se substrátem. Dřevo s houbou umístili na vlhčím místě a pak zde sbírali houby několik let.

Hlíva ústřičná – význam houby vedl k produkčnímu pěstování

Produkční pěstování hlívy ústřičné - houby jako potraviny, zahájili až maďarští mykologové v polovině 60.let. V té době zakládali velké plantáže špalků především topolového dřeva, naočkované podhoubím hlívy ústřičné. Vzhledem ke sklizni 1x za rok, nedostatku topolového dřeva, malé jakosti plodnic hlívy a špatným hospodářským výsledkům v této činnosti dále nepokračovali.

Substráty ve kterých se hlíva ústřičná pěstuje

Na začátku 70.let se hlíva ústřičná začala pěstovat jako významná houba v Itálii na pšeničné slámě a v kukuřičných vřetenech. Pro přípravu substrátu pro pěstování houby využili zapařovací tunely, které se používaly k přípravě substrátu pro jiné houby např. žampiony . Tak se tedy pěstování hlívy ústřičné rozšířilo do sezonních staveb, jako jsou drůbežárny, fóliovníky a další přístřešky.

Hlíva ústřičná je kosmopolitní houba a pěstuje se skoro všude

V 80.letech se rozšířilo pěstování tropických druhů hlív na různých rostlinných odpadech v Indii, Malajsii a dalších zemích jihovýchodní Asie. V roce 2000 se vypěstovalo ve světě 1 300 000 tun hlívy a hlavním světovým výrobcem se stala Čína. V Evropě jsou největšími producenty Itálie, Francie, Maďarsko a Polsko.

Snad každý z nás zná přísloví „co Čech to muzikant.“ Toto přísloví má jistě něco do sebe, ovšem ještě výstižnější by možná bylo, když bychom slůvko muzikant, vyměnili za slůvko houbař. Proč?

Zkuste například na podzim zaparkovat na nějakém vhodném místě u lesa a uvidíte.
Češi prostě houby milují a i když je někteří nejí, činí jim alespoň potěšení je sbírat, či se jimi kochat v přírodě.

Drtivá většina houbařů je sice zaměřena pouze na hřibovité druhy, ovšem s novými poznatky přibývá také těch, kteří využívají i druhy ostatní. Mezi nejoblíbenější patří zcela jistě lišky, pýchavky, některé bedly, pečárky (žampióny), čirůvky, holubinky a v posledních letech také dřevokazné druhy, kterými jsou penízovka sametonohá a především hlíva ústřičná.

OBJEVTE HLÍVU

Hlív v našich klimatických podmínkách vyrůstá několik, ovšem hlíva ústřičná patří k těm nejhodnotnějším.

Objevuje se od října do února a při mírných teplotách ji nalézáme přes celou zimu. Roste místy poměrně hojně, často v trsech, střechovitě nad sebou, na kmenech a pařezech nejrůznějších listnáčů.

Popis: Klobouk 40-200 mm, jazykovitý až vějířovitý, zpravidla popelavě šedý, někdy s nádechem do modra. Lupeny bílé až šedavé, vysoké, značně sbíhavé na třeň (noha houby), který je tuhý, bělostný, krátký a někdy téměř chybí. Záměna za některý jedovatý druh je i vzhledem k době růstu málo pravděpodobná.

Hlíva ústřičná je v posledních letech skloňována ve všech pádech a nutno podotknout, že právem. Jedná se totiž o houbu velmi chutnou, v kuchyni všestranně použitelnou, především ale lidskému zdraví velmi prospěšnou. Pro své naprosto ojedinělé složení látek si vysloužila takové přezdívky, jako například zázračná houba, či elixír věčného mládí.