Hlíva ústřičná

Historie léčivých hub

Archeologické výzkumy dokládají, že houby znali a konzumovali již předchůdci člověka před více než 30 000 lety. Houby patří k nejstarším formám života na naší planetě. Houby tvoří součást lidské potravy už od pradávna.

Léčivé vlastnosti se houbám připisují již tisíce let. Houby, např. hlíva ústřičná poskytují široké spektrum biologicky aktivních látek, které posilují fyziologický stav našeho organismu. Jejich léčivé účinky a principy příznivého působení se nyní intenzivně studují především v Japonsku a v Číně.

Mnohé houby, včetně hlívy ústřičné mají příznivý vliv na lidské zdraví a mnohé jsou v asijských zemích pěstovány výhradně pro léčivé účinky. Pro tyto houby se používá označení „léčivé houby“ (z anglického „medicinal mushrooms“). Jsou to houby, které příznivě působí na lidské zdraví a mají posilující účinky. I když tradice léčivých hub je hlavně v zemích jihovýchodní Asie, především Číně, Japonsku a Koreji, některé houby byly používány v lidovém léčitelství i v západních zemích. 

V Evropě se léčivé houby, zejména hlíva ústřičná začali využívat až v posledním desetiletí a stávají se důležitou součástí přípravků pro udržení zdravé imunity, prevenčně předcházení nemocím a v neposlední řadě nacházejí důležité místo v moderní mykoterapii - léčení houbami, které má dlouhou tradici v čínské medicíně.

Do skupiny léčivých hub se řadí houby, u nichž byly zjištěny příznivé účinky na některá onemocnění. Tradiční čínská medicína používala léčivé houby před více než 2000 lety na podporu, posílení a znásobení vlastní obranyschopnosti nemocných a na předcházení onemocnění. Dosud nepoznané přednosti a možnosti plného využití léčivých hub přitahují zájem vědců a široké veřejnosti u nás i v zahraničí.

Její zdraví prospěšné účinky mají na svědomí především beta - 1,3 - D glukany, které mají schopnost aktivovat buňky zajišťující vlastní přirozenou imunitu organizmu, dále celá řada vitamínů, proteiny, steroly, některé mastné kyseliny a stopové prvky- B, Cr, Cu, Fe, I, Na, Se (selen), Zn.

Mimo těchto cenných látek obsahuje hlíva ústřičná také vlákninu, díky které se z těla uvolňují usazené škodlivé reziduální látky.

Tradice léčivých hub v západním světě

Nejstaršími dochovanými doklady, které svědčí o vztahu člověka k houbám, jsou jeskynní kresby z mladší doby kamenné nalezené na Čukotce. Jsou na nich znázorněny lidské postavy, nad jejichž hlavami se vznášejí plodnice hub.

Historické nálezy, pravděpodobně ze střední doby kamenné, ukazují na používání plodnic hub k léčení kmenů lidí, které žily na nynějším území Dánska. Ve vykopávkách vedle věcí používaných k lovu byly objeveny zbytky plodnic chorošovité houby troudnatce kopytovitého, které byly zřejmě používány pro zastavení krvácení.

Rovněž u mumie „ledového muže“ Ötziho nalezené v Alpách a staré 5 000 let byl objeven pytlík se sušenými houbami, které možná sloužily ke stejnému účelu. Je zajímavé, že použití této houby k zastavení krvácení se dochovali až do novověku.

Staří Řekové a Římané se zajímali o houby především z kulinářského hlediska, ale znali též některá léčivá využití hub a i jedovatost hub. Aristotelův žák Theophrastos z Efezu (372-287 př.n.l.) popisuje svá pozorování velkých hub i úvahy o jejich vzniku.

Některým houbám dává jména, např. „mykes“, což podkladem pro pozdější latinské pojmenování hub. Traduje se, že američtí Indiáni zastavovali krvácení zásypem prášku z rozemletých drobných plodnic houby ohnivce šarlatového a na rány si přikládali plesnivé kukuřičné placky (zřejmě tou plísní bylo nějaké penicilium).